A zase to Alžírsko
Tentokrát jsem na radu kamarádky zvolila trasu Drážďany - Frankfurt - Alžír. A super. Rychlé a relativně levné...
"Není to vepřové maso?" ujišťuje se již po páté zcela jistě muslimský cestující. A letuška mu s profesionálním úsměvem odpovídá: "Je to kuřecí, kuřecí, kuřecí..." Pán po dlouhém váhání akceptuje, aby se vzápětí zeptal: "Do you have whisky?" Nemají, tak nepohrdne ani sklenkou červeného vína.
Konečně Alžír. Když spatřím svůj kufr, jásám. Dorazil. Což po minulých útrapách beru jako věc ne zcela samozřejmou.
S manželem usedáme do taxíku a míříme směrem k hotelu.
Asi mluví o mně. Arabsky sice něco zvládnu, ale ta alžírská "něcočemuseříkáarabština" mi dává zabrat. "Čekýja, muslima..." njn, mluví o mně. Načež taxikář, volant nevolant, zvedá ruce k nebi a zvolává radostně "subhana Allah (chvála Alláhu)". Když to udělá už potřetí, začínám ho v myšlenkách prosit, ať probůh chytne ten volant. Zcela zřejmě myšlenky číst neuměl. "Tak aspoň čum na cestu!" chce se mi zavolat, ale slovní zásoba chybí, tak mlčím a svolávám "všechny svaté na pomoc". Pomohli nebo ne - dorážíme do hotelu.
V rámci šetření peněz jsme nedali na rady ambasády ubytovávat se jen v prověřeném hotelu a zvolili jsme místní hotýlek. Abychom byli ubytováni, musíme ukázat oddací list (lehké mravy tady rozhodně netrpí... i když...není velkým problém pronajmout si dva pokoje a podnikat návštěvy :))
Hotel vypadal slušně, byla tam i sprcha. Píšu o tom proto, že jak jsem viděla, ne každý hotel či hotýlek se tím může pyšnit. Před tím, než se ponořím do hlubokého spánku ... "Ten brouček na stěně je šváb nebo ne?"
"To šváb nebyl, ale tohle jo." vyhazuje manžel z koupelny jiného "broučka". Po zkontrolování bot a vyklepání oblečení vyrážíme do ulic. Je příšerné vedro, tak se jdeme projít směrem k moři. Některé pláže jsou zavřené, ostatní téměř prázdné. Je ramadán, tak většina tráví čas doma nebo využívá stíny městských parků. Většinu osazenstva tvoří muži (spící, novinyčtoucí či dětihlídající).
Z každého balkonu či okna visí alespoň jeden satelit. "Jo, čekoslovákija, to známe. Přes vaše programy sledujeme fotbal." To jak v Alžíru milují fotbal, poznávám hned následující noc. Když se mi podaří usnout i přes řev komárů, probudí mě šílený hluk z venku. Všude auta a lidi. Když vidím malé, sotva půlroční děťátko sedět na střeše auta, které z okýnka přidržuje jeho sourozenec držící v druhé ruce vlajku, myslím si, že ještě spím. Že by nějaké nepokoje, revoluce... ne to jen výhra ve fotbale nad jiným africkým týmem.
Do rána již nezamhouřím oči. Ale aspoň můžu odhánět ty krvelačné bestie útočící na nás i přes všechny repelenty, polštářky a spreje. Asi to neznají, páč vůbec nereagujou.
Další den probíhal zhruba stejně. Vrháme se do ulic Alžíru, a to doslova. Semafory jsou jen tak pro parádu. Nezbývá než se přizpůsobit a probíhat před jedoucími auty podle hesla:"vždyť mají brzdu."
Večer přerušujeme půst v místní restauraci. Polévka, cizrna, jehněčí - je to moc dobré. Jen nevím, jestli z mého talíře už někdo nejedl, čistotou zrovna neoplývá. Po jídle se manžel spěšně zvedá a táhne mě pryč. "To jako nebudeš platit?" ptám se, i když odpověď je zcela zřejmá. "No, dobrý, utíkáme bez placení." napadá mě jediné možné vysvětlení. Jiného se mi dostane hned vzápětí. "Je ramadán a o ramadánu některé restaurace nabízejí iftár zdarma." Některé restaurace si zajišťují přiměřený počet strávníků vstupenkami, jiné přijmou každého.
Po třech dnech strávených v Alžíru se přesouváme do Setifu. Využíváme taxíku, které jsou dokonce levnější než vlaky. Pětihodinová jízda nás vychází každého v přepočtu zhruba na 200 korun. Řidič je ale šílenec. Plná čára - neplná, jede někdo naproti - nejede, stále si vesele předjíždí. Pravidla na silnici nikdo nerespektuje.
Po příjezdu se ještě potřebuje dopravit do jedné malé pidivesničky.
"Ne, tam vás neodvezu, zničil bych si auto." Nakonec řidiče přemlouváme. Vede nás k něčemu, co má sice 4 kola, ale tím veškerá podobnost s autem končí. Z předního místa trčí volant a několik drátů. Nechápu jak, ale ono to jede.
V blízkosti Setifu strávíme několik dalších dní. Návštěvy, nákupy, procházky. Chtěla jsem zjistit, kdo tam vlastní restauraci "Zlata husa", ale nepodařilo se, tak snad příště...
Lenka Najmanová
Pozor, pozor!!! Skrytá islamizace!!!
z uvedených důkazů je zřejmé, že islamizace nazačala až v posledních letech. Ale daleko, daleko dříve...
Lenka Najmanová
Tě zabiju aneb škoda rány, která padne vedle
nestatisticky o domácím násilí ve světě muslimském i nemuslimském a různé metody jeho řešení a neřešení.
Lenka Najmanová
Žena v islámu napříč historií
Z jedné (samozřejmě té protiislámské) strany zaznívají hlasy o utlačované chudince nemající žádná práva. Druhá strana naproti tomu hlásá svobodu a rovnocenost muslimských žen. Jak to tedy je a jak to bylo?
Lenka Najmanová
Vousáč, který změnil svět
A změnil ho všem; nemuslimům, ale i nám muslimům. K lepšímu? To těžko...Svět přišel o pocit bezpečí. Muslimové dostali nálepku teroristů. Je ještě šance na změnu? Prý naděje umírá poslední, ale...
Lenka Najmanová
Jsem muslimská fundamentalistická wahabistka...(?)
Na internetu (i zde na blogu) se dá najít spousta zajímavých věcí důležitých pro muslimy. Jak naladit arabskou televizi. Kde nakoupit halal maso. Ale třeba i to, jak se správně zařadit.
Lenka Najmanová
Jsem muslim a vínko mám tuze rád. No co, vždyť můžu, ne...
aneb..."Co chtěj ty stráže proč železa mi dávaj, já jenom pil, jak zákon káže. Já ten jejich zákon zle pochopil."
Lenka Najmanová
Proboha! Proč zrovna islám???
Kde se ve mně před bezmála 5 lety vzala láska k náboženství, které je spojováno s násilím, tmářstvím a nesvobodou?
Lenka Najmanová
Pomoc! Chci se vdát za cizince. A ještě k tomu muslima.
Opravdu vás nebudu nabádat k mnohomužství. Nejsem seznamka, jen chci dát dobře míněné rady.
Lenka Najmanová
Muslimové, milujte se a množte se
„Brzy prorazíme do severní polokoule. Budeme ji dobývat tak, že vaše území zalidníme našimi dětmi. Ovládneme ji dělohami našich žen.
Lenka Najmanová
Bla, bla, bla... Jedna paní povídala a Reflex napsal
Pro pana redaktora Jandourka: Coca-colu z malých lahviček ráda nepiju (má hodně bublinek), jmenována klidně být mohu a reakcí muslimských mužů, tím spíše toho vlastního, se nebojím.
Lenka Najmanová
Nahá kvůli Sarkozymu...(?)
Coby ještě před nedávnem hrdá zakrývačka obličeje oznamuji, že děti v parku už "nestraším" (kdo chce, čte bez uvozovek), jakož i sousedy, letištní personál, úřednice za přepážkami atd...
Lenka Najmanová
Otroctví a islám
„Jak můžeš hájit islám, když víš, jak se toto náboženství staví k otroctví?“... „No, možná i právě proto.“ Otroctví bylo zcela běžné před islámem, a třebaže byly snahy o jeho omezení a zrušení, pokračovalo a stále pokračuje i pod rouškou islámu.
Lenka Najmanová
Plať nebo zemřeš... a nebo se staň muslimem.
džizja = daň pro bezvěrce, kterou musel platit každý nemuslimský dospělý muž, žijící na území, které se dostalo pod nadvládu muslimů.
Lenka Najmanová
Muslimko, táhni si zpět do Izraele!!!
aneb jak odpovídat či neodpovídat na podobné výkřiky a o tom, že i špatné se dá oplácet dobrým.
Lenka Najmanová
smrt dle Koránu
něco málo o smrti v islámu, tradicích, povinnostech. Co se děje se zemřelým těsně před smrtí a těsně po smrti...
Lenka Najmanová
Stárnutí dle Koránu
něco málo tom, jaké (islámské) povinnosti mají děti vůči rodičům. Jak by to mělo být. A o tom, že ne vždy to tak je...
Lenka Najmanová
Terorismus, vraždy ze cti... islámský monopol (?)
nebo jen jiná pojmenování pro rovnocené?
Lenka Najmanová
Zapuzuji tě, zapuzuji tě... rozvod po islámsku
Trojí vyřčení tajuplné zapuzovací formulky a muž je volný, žena odkopnutá, bez peněz, dětí a šancí na další sňatek. A to může být ještě ráda, že vyfásla jen jednu modřinu. Ale ...díky Bohu - žije.
Lenka Najmanová
Čtyři svatby stačí, drahoušku!
pokračovací cesta životem muslima aneb svatba po islámsku.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
Seznam rubrik
Oblíbené blogy
- Tomáš Tatranský
- Samira
- Lucie Kamešová
- Karima
- Karel Goldmann
- mezináboženský dialog
- Kateřina Králová
- František Kostlán