něco málo o smrti v islámu, tradicích, povinnostech. Co se děje se zemřelým těsně před smrtí a těsně po smrti...
"Do toho pokoje raději nechoď!" dostává se mi rady. Pozdě... Na posteli někdo leží. Vypadá, jakoby spal, ale...
"To je strejda."... "Neříkal jsi včera, že zemřel?" ... "Vždyť jo." Takže oprava. Na posteli leží při teplotě vzduchu něco kolem čtyřicítky, už více než den mrtvý strejda.
"Takže tu byl i přes noc?" soukám ze sebe vskutku bystrou otázku (kdy by asi tak jinak celou noc ležel). "Jo, měl být pohřben už včera navečer, ale čekáme ještě na příjezd zbytku příbuzných, aby se mohli rozloučit." Raději se zdržím poznámky, že strejdovi je to už asi jedno, tradice jsou tradice.
Co se tedy děje s muslimem před smrtí, po smrti a jaké jsou zvyky?
Již při očekávaném brzkém úmrtí by se měla shromáždit rodina, která se snaží z dotyčného "vynutit" slova vyznání víry (Není Boha, kromě Allaha a Muhammad je posel Boží), zaručující mu při souhře dalších životních okolností vstup do ráje.
Po smrti zavřít oči, omýt navonět, zabalit do bílého rubáše. Rozloučení se zemřelým by mělo probíhat v poklidu, bez "vlasy si rvoucích" srdceryvných výkřiků (je celkem s podivem, že právě takové scény vídáme zrovna v reportážích z muslimských pohřbů). Myslím, že i z tohoto důvodu se ženám nedoporučuje účastnit se pohřebního průvodu a samotného pohřbu.
Rakev je obyčejně natočena tak, že tělo směřuje směrem k Mekce. Výstavba honosných náhrobních kamenů tyčících se do výšky by se konat neměla. Stejně jako zapalování svíček atd.
Samozřejmostí jsou modlitby za mrtvého, čtení z Koránu...
Tímto článkem končím "minisérii", která měla za úkol seznámit s životem muslima od narození po jeho smrt.
