Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

A zase to Alžírsko

26. 09. 2009 10:00:00
Země turisty ne příliš navštěvovaná, hlavně kvůli obavám z terorismu. Své sítě se tam snaží rozhazovat především bin Ladinovi stoupenci...

Tentokrát jsem na radu kamarádky zvolila trasu Drážďany - Frankfurt - Alžír. A super. Rychlé a relativně levné...

"Není to vepřové maso?" ujišťuje se již po páté zcela jistě muslimský cestující. A letuška mu s profesionálním úsměvem odpovídá: "Je to kuřecí, kuřecí, kuřecí..." Pán po dlouhém váhání akceptuje, aby se vzápětí zeptal: "Do you have whisky?" Nemají, tak nepohrdne ani sklenkou červeného vína.

Konečně Alžír. Když spatřím svůj kufr, jásám. Dorazil. Což po minulých útrapách beru jako věc ne zcela samozřejmou.

S manželem usedáme do taxíku a míříme směrem k hotelu.

Asi mluví o mně. Arabsky sice něco zvládnu, ale ta alžírská "něcočemuseříkáarabština" mi dává zabrat. "Čekýja, muslima..." njn, mluví o mně. Načež taxikář, volant nevolant, zvedá ruce k nebi a zvolává radostně "subhana Allah (chvála Alláhu)". Když to udělá už potřetí, začínám ho v myšlenkách prosit, ať probůh chytne ten volant. Zcela zřejmě myšlenky číst neuměl. "Tak aspoň čum na cestu!" chce se mi zavolat, ale slovní zásoba chybí, tak mlčím a svolávám "všechny svaté na pomoc". Pomohli nebo ne - dorážíme do hotelu.

V rámci šetření peněz jsme nedali na rady ambasády ubytovávat se jen v prověřeném hotelu a zvolili jsme místní hotýlek. Abychom byli ubytováni, musíme ukázat oddací list (lehké mravy tady rozhodně netrpí... i když...není velkým problém pronajmout si dva pokoje a podnikat návštěvy :))

Hotel vypadal slušně, byla tam i sprcha. Píšu o tom proto, že jak jsem viděla, ne každý hotel či hotýlek se tím může pyšnit. Před tím, než se ponořím do hlubokého spánku ... "Ten brouček na stěně je šváb nebo ne?"

"To šváb nebyl, ale tohle jo." vyhazuje manžel z koupelny jiného "broučka". Po zkontrolování bot a vyklepání oblečení vyrážíme do ulic. Je příšerné vedro, tak se jdeme projít směrem k moři. Některé pláže jsou zavřené, ostatní téměř prázdné. Je ramadán, tak většina tráví čas doma nebo využívá stíny městských parků. Většinu osazenstva tvoří muži (spící, novinyčtoucí či dětihlídající).

Z každého balkonu či okna visí alespoň jeden satelit. "Jo, čekoslovákija, to známe. Přes vaše programy sledujeme fotbal." To jak v Alžíru milují fotbal, poznávám hned následující noc. Když se mi podaří usnout i přes řev komárů, probudí mě šílený hluk z venku. Všude auta a lidi. Když vidím malé, sotva půlroční děťátko sedět na střeše auta, které z okýnka přidržuje jeho sourozenec držící v druhé ruce vlajku, myslím si, že ještě spím. Že by nějaké nepokoje, revoluce... ne to jen výhra ve fotbale nad jiným africkým týmem.

Do rána již nezamhouřím oči. Ale aspoň můžu odhánět ty krvelačné bestie útočící na nás i přes všechny repelenty, polštářky a spreje. Asi to neznají, páč vůbec nereagujou.

Další den probíhal zhruba stejně. Vrháme se do ulic Alžíru, a to doslova. Semafory jsou jen tak pro parádu. Nezbývá než se přizpůsobit a probíhat před jedoucími auty podle hesla:"vždyť mají brzdu."

Večer přerušujeme půst v místní restauraci. Polévka, cizrna, jehněčí - je to moc dobré. Jen nevím, jestli z mého talíře už někdo nejedl, čistotou zrovna neoplývá. Po jídle se manžel spěšně zvedá a táhne mě pryč. "To jako nebudeš platit?" ptám se, i když odpověď je zcela zřejmá. "No, dobrý, utíkáme bez placení." napadá mě jediné možné vysvětlení. Jiného se mi dostane hned vzápětí. "Je ramadán a o ramadánu některé restaurace nabízejí iftár zdarma." Některé restaurace si zajišťují přiměřený počet strávníků vstupenkami, jiné přijmou každého.

Po třech dnech strávených v Alžíru se přesouváme do Setifu. Využíváme taxíku, které jsou dokonce levnější než vlaky. Pětihodinová jízda nás vychází každého v přepočtu zhruba na 200 korun. Řidič je ale šílenec. Plná čára - neplná, jede někdo naproti - nejede, stále si vesele předjíždí. Pravidla na silnici nikdo nerespektuje.

Po příjezdu se ještě potřebuje dopravit do jedné malé pidivesničky.

"Ne, tam vás neodvezu, zničil bych si auto." Nakonec řidiče přemlouváme. Vede nás k něčemu, co má sice 4 kola, ale tím veškerá podobnost s autem končí. Z předního místa trčí volant a několik drátů. Nechápu jak, ale ono to jede.

V blízkosti Setifu strávíme několik dalších dní. Návštěvy, nákupy, procházky. Chtěla jsem zjistit, kdo tam vlastní restauraci "Zlata husa", ale nepodařilo se, tak snad příště...

Autor: Aisha Berrouche | sobota 26.9.2009 10:00 | karma článku: 14.00 | přečteno: 1901x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Cestování

Ervín Dostálek

Za "Perlou Sibiře" - na Bajkal 9:"V létě vozím turisty,v zimě basy s vodkou",říká JUDR Č.

Po devítihodinové plavbě na škuneru Volnyj napříč Bajkalem se při ústí velké řeky Barguzin ubytováváme u pohostinné rodiny Černovových, dostáváme masívní večeři a s chutí vstupujeme do očistné ruské baně i s březovými metličkami.

19.9.2017 v 7:38 | Karma článku: 7.71 | Přečteno: 191 | Diskuse

Klára Hájek Velinská

Pohoda a relax v krásných saunách

Tyto lázně a sauny jsme navštívili náhodou při cestě naším karavanem z Erdingu. Měli jsme den volna a rozhodli se nepospíchat domů a prodloužit si tak náš saunovací výjezd poznáním dalších termálních lázní.

18.9.2017 v 13:58 | Karma článku: 5.80 | Přečteno: 273 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Vzpomínky na Afriku

Seděl jsem na plážovém baru a uslyšel ruštinu. Což ještě neznamenalo, že by ten turista musel být z Ruska. A právě to mě zajímalo. Do Egypta se přece přímo z Ruska nelétá.

18.9.2017 v 8:00 | Karma článku: 20.78 | Přečteno: 575 | Diskuse

Ervín Dostálek

Za "Perlou Sibiře" - na Bajkal 8: Na škuneru VOLNYJ (SVOBODNÝ) napříč jezerem k sv. Nosu

Cca 8 hodin na lodi trvá přeplavba jezera Bajkal na šířku do města Usť-Barguzin. Začátek je dramatický, za mírného větříku pak pozorujeme pobřeží, nabíráme údajně nejčistší vodu na světě a večer ji "zařízneme" vodkou "Čiste ozero"

18.9.2017 v 7:07 | Karma článku: 11.26 | Přečteno: 224 | Diskuse

Petr Havránek

Zanzibar - z pralesa za delfíny

Jak dopadlo naše setkání s delfíny a je prales Jozani forest místem, kde lze pozorovat volně žijící opice Red Colobus? Na to odpoví další díl našeho poznávání ostrova.

18.9.2017 v 7:00 | Karma článku: 8.23 | Přečteno: 158 | Diskuse


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.